BIOENERGETICKÉ CHOROBY

Zpráva pro konferenci
Tokio 1977

Slyšíme‑‑li slovo energie, u většiny z nás se v mysli ozve: elektřina, radiační záření, magnetické pole atd.

Ani neuvažujeme o tom, že jsme dosud poznávali pouze jeden druh energie, kterou můžeme nazvat anorganickou. Uplatňuje se v průmyslu, můžeme s ní svítit a topit a také ji používáme ve zdravotnictví.

Pokud ji používáme ve zdravotnictví, znamená to skoro vždy destruktivní účinek. Je používána k odstranění, rušení, ničení něčeho, co je nutno zničit, aby se prospělo zdraví, nebo aby byl zachráněn lidský život. Její použití je tedy převážně destruktivní, ale málokdy konstruktivní, léčebné.

Na rozdíl od anorganické energie se nyní objevuje na vědeckém poli ORGANICKÁ ENERGIE.

Je to také energie, a přece je jiná. Zatím se o ní ví jen málo, ale přesto je nepochybné, že je daleko složitější a že na ni neplatí tak docela poučky a zákonitosti, které platí pro energii anorganickou.

Mezi organickou a anorganickou energií je takový rozdíl jako mezi organickou a anorganickou hmotou. A právě tolik mají společného jako organická a anorganická hmota.

Organická energie je pro živé tělo konstruktivní. Říkáme jí BIOENERGIE nebo VITÁLNÍ SÍLA.

Patří živému organismu a je nedílnou součástí všeho živého. Bude dobré si zvyknout na toto nové dělení a oba druhy energií od sebe odlišovat.

Dokonalé poznání tohoto energetického prvku a celého tělesného silového systému, ve kterém je biologická energie v těle organizována, přináší dokonalejší názor na chorobu a na její etiologii. Ale co je nejdůležitější: Objasní některé choroby, které vzdorují léčení farmakoterapeutickému, protože v jejich vzniku převládá rušivý bioenergetický agens. Protože porušený tělesný silový systém není možno ovlivnit léky, vzdorují takové choroby lékařským snahám.

Na zdravotnické scéně se objevuje nový prvek, se kterým se donedávna nepočítalo. Zpočátku jako vždy jen velmi opatrně a neoficiálně, ale jeho cesta do blízké budoucnosti je otevřena.

Biologická energie existuje. V těle vytváří fyziologické i patologické poruchy, podléhá změnám a sama změny vytváří. V těle tvoří tělesný silový systém, který je napadnutelný chorobou právě tak jako tělo nebo psychická složka.

Nadále s ní musíme počítat při normálních i chorobných stavech. A nejen to. Za stavu dnešního poznání, vědecké morálky a zodpovědnosti vůči lidstvu máme povinnost se starat, jak ji využít proti chorobám, jak tuto energii získat a terapeuticky ji aplikovat.

Jako léčitel biotronik po dlouholeté praxi a po zkušenostech s energogenními chorobami mám tento základní názor:

Člověk sestává ze třech komponentů. Je to:

1) tělo

2) psychická složka

3) energetická složka, která tvoří v těle „tělesný silový systém“ (dále TSS).

Tyto komponenty jsou vzájemně propojeny a také na sebe vzájemně působí. S touto skutečností budeme počítati při dalších úvahách.

Stav plného zdraví je rovnováha v celém komplexu. Choroba je určitá nedostatečnost, která je převážně v jednom z těchto komponentů, ale skoro vždy jako druhotná závada též ve druhém, nebo ve všech třech. Dle toho, ve kterém komponentu je původ choroby, nebo ve kterém nedostatečnost převládá, mluvím o chorobě převážně hmotného, převážně psychického nebo převážně silového původu.

Choroby, které jsou typovány jako převážně hmotné, jsou např. atrofie nebo hypertrofie některého orgánu, vnitřní i vnější morfologické změny, ataky vnějšího životního prostředí, jako např. infekce, úrazy, karenční choroby, pooperační stavy, následky chorobných procesů, jako např. srůsty, deformace, tumory a mnoho jiných. Při jejich léčení se suverénně uplatňují zásahy lékařů. Při jejich léčení jsou výsledky pak takto plně hodnotné a původní zdravotní stav je obnoven. Při sdružených chorobách, kde jsou zastoupeny prvky hmotné i energetické, může lék pomoci jen poměrně. Např. může roztahovat cévy na čas svého působení apod.

Při chorobách, které jsou typovány jako převážně psychické, je nejúčinnějším léčebným pomocníkem psychoterapie, hypnóza nebo sugesce, kterými je možno zasáhnout přímo kořen choroby.

Nás bude zajímat třetí skupina chorob, tj. těch, jejichž původ nebo průběh se týká převážně energetické oblasti čili TSS.

Jsou to choroby, které začínají porušením bioenergetického systému, rovnováhy v těle jako celku, nebo poruchou v silovém systému orgánu a snad i v silovém systému buňky. Tato třetí možnost je pravděpodobně druhotná. Zatím o ní nemám jistotu ani tam, kde se jedná o buněčný energetický zvrat, jako je tomu např. u rakoviny. I u těchto maligních neoplasií se jeví spíše porucha celkového TSS a jejich druh a lokalita je spíše výsledkem vyvolávajícího faktoru, který se přidružuje z hmotné oblasti.

Když jsme přijali teorii o třech komponentech živé bytosti a o rozdělení chorob na jejich převážný původ, ujasním energetické poměry v TSS tak, jak jsem je ve své léčitelské praxi poznal.

TSS je v lidském těle tvořen energetickou sítí, složenou ze silových center, která na sebe vzájemně působí a vytvářejí mezi sebou silokřivky. Je to přesně uspořádané bioenergetické retikulum, jehož hlavní centra jsou v těle rozložena takto: Ve velkém mozku – v malém mozku – v krajině ganglia stellate – v krajině plexus solaris – v krajině křížové – v pohlavních orgánech – v plochách chodidel – v dlaních rukou. Slabší je v krajině umbilikální a pak jsou ještě drobná vedlejší.

Tato centra se svými silokřivkami tvoří TSS. Svým působením udržují celkový energetický pořádek a působí na řízení a udržování rovnovážného stavu tělesných procesů jako hlavní energetický faktor. Mimo tento celotělový systém má svůj autonomní silový režim každý orgán a o šarži níže každá buňka. Tyto celky jsou mezi sebou vzájemně propojeny a vzájemně na sebe působí. Centra buněk jsou podřízena centrům orgánů a ty pak celotělovým centrům. Je to velmi složitý činitel a velmi složité působení center mezi sebou.

Tak jako tělo je vystaveno vnějším vlivům, je TSS vystaven silovým vlivům. A tak tělo získávalo vývojovým procesem vůči nim resistenci a získal ji proti škodlivým vlivům i TSS. Oba jsou stavěny na určitý stupeň života a na vnější světové prostředí, mají možnost jejich výkyvům odolávat a v případě poškození nebo vychýlení z normy víceméně se obnovovat.

Jestliže se vnější vlivy nepříznivě změní (např. zvýšená radiace, sluneční hyperaktivita, vnější geomagnetické výkyvy, poškození potravy, vzduchu, vody apod.), nastává nepřirozený nápor buď převážně na tělo, nebo na psychickou složku nebo TSS. Mimo vnější vlivy působí též vlivy vnitřní, jejich původcem je sám pacient. Dle toho, které oblasti se projevují nebo převážně zaznamenávají působení, vznikají choroby hmotné, psychické, nebo energetické.

Stojí‑‑li léčitel před pacientem, musí si uvědomit podstatu choroby, dle tohoto dělení. Tam, kde podstata choroby má svůj původ a projev v hmotné nebo psychické oblasti, může pomoci pouze dílčím způsobem nebo vůbec ne. Jeho případné působení může mít pouze podpůrný charakter nebo výsledek jeho zásahů bude pouze paliativní. Ale rozhodně choroby z těchto oblastí nebudou jeho doménou.

Jinak je tomu u chorob převážně energetického původu. Tam, kde může svým působením posílit nebo upravit proces, kde může podle svých schopností účinně zasáhnout do TSS, tam je léčitel na svém místě.

Energetická porucha obyčejně po svém průběhu způsobí i změny hmotného charakteru. V takových případech po likvidaci choroby základní má se pacienta ujmout lékař a napravit to, co patří do jeho oboru. V případě choroby hmotné etiologie likviduje chorobu lékař i léčitel, jestliže je toho třeba, může vyrovnat i doplnit imunitu, urychlit hojení, zlepšit detoxikaci jater atd.

Pestrost chorobných dějů energetické etiologie je velká. Dle toho je daná i možnost léčitelova působení. Snad bude dobré malé zamyšlení nad několika případy.

Např. vlivem určitého psychického traumatizování nastává nesoulad mezi hlavními centry ve velkém a malém mozku, který nepříznivě ovlivní nadřízené orgány pro vnitřní sekreci a přenáší se mimo jiné např. na pankreas. Výsledkem je snížené vylučování inzulinu. Takovou chybu může léčitel napravit, jestliže je ovšem napravena příčina. Jestliže ale lékař v dobré snaze po pomoci ordinuje injekce inzulinu (a to musí, když není k dispozici vhodný léčitel), pak blokuje činnost léčitele. Potom je nutná domluva mezi lékařem a léčitelem, protože je nutné postupovat k pomalému snižování dávek inzulinu, až k jeho odnětí. To je pak možné jen za stálé lékařské kontroly.

Právě tak je tomu u všech ostatních endokrinních chorob, které jsou způsobeny funkčně, tj. nejsou způsobeny přímo patologickou změnou žlázy nebo jejím vadným vývinem, jako např. při juvenilní cukrovce.

Při celkové senilitě, kdy již není možné přimět orgány k normálním funkcím, je výsledek léčitelovy léčby poměrně menší a obyčejně neúměrný k vynaložené síle.

Silový nepoměr způsobuje např. patologické stažení nebo roztažení cév. Pak je léčitel úspěšný u případů anginy pectoris, v předinfarktových stavech, při změnách krevního tlaku apod.

Vadná silová činnost může navodit zvláštní procesuální změny, kdy se může v těle vytvořit endogenní virus – můžeme‑‑li tak říkat tvorbě velkých a velmi složitých bílkovinných molekul, nebo komplexu těchto molekul, které pravděpodobně mají svou genetickou duplicitu pouze za specifických podmínek prostředí, takže nejsou přenosné. Vytvářejí choroby, při kterých jsou atakovány orgány nebo např. mozkomíšní buňky a dochází tak k demyelinizaci. Jindy mohou být chorobné silové stavy příčinou různě lokalizovaných ischemií, jako je tomu např. při žaludečních nebo duodenálních vředech apod. Pestrost možností je velká.

Jak jsem se přesvědčil při mé léčitelské praxi, je mimo jiné silovou chorobou nynější metla lidstva – rakovina. Lékař nemá lék, kterým by mohl likvidovat maligní proces, a tak zasáhnout přímo chorobu. Proto se pouze omezuje na případnou záchranu pacienta včasným a šikovným odoperováním napadené tkáně a může jen doufat, že se mu podařilo odstranit všechny rakovinné buňky. Použije destruktivního anorganického záření, aby zničil jejich možné pozůstatky po operaci. Jindy použije cytostatických léků, aby prodloužil život, a snad ještě mnoho jiných, které se občas objevují v lékařském výzkumu. To ale není léčení. Destruktivní zásah je pouhá zachraňovací akce, která se ne vždy zcela podaří. Rakovina je choroba převážně energetická, proto se pravděpodobně nepodaří objevit uspokojující lék. Zatím nejsou přímo působící léky na žádnou chorobu, která vznikla a trvá na podkladě poruchy TSS.

Rakovinu nezvládne každý biotronický léčitel. Ta vyžaduje vyspělého, správně laděného biotronika a určitou vypracovanou metodu. Ale protože je to choroba převážně energetická, vykazuje při jejím léčení překvapivě dobré až úplné výsledky. Ovšem za předpokladu, že jeho léčba nebude žádným způsobem rušena. Tím nechci říci, že takový léčitel může vyléčit úplně každý případ rakoviny. Léčí ji úspěšně, ale úspěchy mohou být a bývají poměrně závislé na různých okolnostech. Málokdy má dosti času, aby mohl léčbu dostatečně rozvinout. Dále si musíme uvědomit, že zvládá proces, kterým je samotná choroba, ale většinou nemůže zvládnout hmotné změny, které choroba vytvořila. Při rakovině je to např. nádor. Léčitel ho nemůže vyjmout z těla. Po likvidaci maligního procesu se růst nádoru zastavuje a jeho agresivita končí. Mohl by zůstat dále v těle, pokud by nepříznivě nepůsobil např. tlakem v okolí a nestěsnával některé tělesné funkce. Mohl by ale být místem nejmenšího odporu, a tím stálou hrozbou recidivy. Až bude v budoucnu spolupráce s lékařem, bude mnohdy žádoucí předat vyléčený případ chirurgii. Ta už pak nebude dělat rozsáhlý zásah, ale pouhé vyjmutí. Při léčbě rakoviny léčitelem a ještě dlouho po vyléčení, je velmi důležité, aby pacient dodržoval antikancerogenní dietu, kterou mu léčitel určí. Pokud ji dodržuje, i po vyléčení a po případné následné operaci, není nebezpečí metastázy.

Při pokročilých rakovinách je léčebný účinek nejistý, léčení je velmi obtížné a mnohdy úplně selhává.

Zatím jsem pokročilé případy léčil pouze ambulantně. Jistě i zde by byly daleko lepší výsledky, kdyby je bylo možné léčit na lůžku a intensivně. Bohužel, biotronická nemocniční oddělení téměř neexistují.

Všechny rakovinné typy se neléčí stejně úspěšně. Nejhůř se léčí plicní a bronchogenní typy. U nich vadí naše silně znečištěné ovzduší, ze kterého inhalujeme příliš mnoho karcinogenních látek.

Při všech typech rakovin vadí léčitelským zásahům, jestliže bylo použito destruktivní ozařování, a zvláště byla‑‑li podána cytostatika. Ovšem do doby, kdy bude biotronika přijata jako řádný obor, není možné v žádném případě chemoterapii nebo ozařování neprovést jako první volbu zásahu.

Pokud je vadná činnost v TSS jen sekundární, nebo je výsledkem poruchy v jiné oblasti, je pomoc léčitele jen doplňující a podpůrná. V takových případech působí po dobu léčebné kúry léčitel společně s lékařem a po odeznění choroby může léčitel posílit organismus.

Předkládám svoje poznatky, které snad mohou přinést doplňující názor pro zdravotnictví a nový postoj k chorobným příčinám a procesům. Všechny jsou zdůvodněny a věřím, že jsou správné, protože jsou zákonité. Předkládám je jen velmi stručně ve snaze přiblížit a osvětlit biotronické působení a jeho možnosti těm, kteří o ně mají zájem.

Energetické příčiny chorob, respektive choroby TSS nebo poměrná účast bioeneretických nedostatků na chorobách, je nepopiratelná. Léčebné výsledky biotroniků jsou přesvědčující.

Ten, kdo má schopnost předávat nemocným vitální síly v dostačující míře, čili ten, kdo jich má stálý průtok, musí tuto svoji možnost vypracovávat, spektrum sil rozšiřovat, napětí zvyšovat a hlavně celý předávaný silový komplex náležitě zkvalitnit.

Dále je nutné, aby léčitel získal alespoň do určité míry znalosti z oboru anatomie, fyziologie, patologie, ale hlavně aby odpovídal léčitelské etice. K tomu je třeba nadané jednotlivce vyhledávat, roztřídit, vytypovat, soustředit je do jednoho místa. Finančně je zajistit a vyškolit. To není jednoduchý problém. Zatím takové možnosti nejsou. Jistě je přinese budoucnost, protože zdravotnická situace si je vynutí.

© TP