OTÁZKA LÉČITELSTVÍ

Z pohledu Josefa Zezulky

V úvaze o vitální síle byl naznačen diagram, kde vitální síla je umístěna doprostřed mezi hmotou a duchem. Její střední výseč svým sklonem ke hmotě nebo k duchu ukazuje na vlastnosti člověka. Bylo řečeno, že střední umístění značí možnost léčebné schopnosti, jestliže je výseč dostatečně široká. Co je to vlastně „léčitelská schopnost“ a kdo z lidí ji má?

Oblast léčitelské schopnosti.

J. ZEZ.

Lidé mají různý stupeň kvality své vitální síly. Někdo nižší, jiný vyšší a někdo velmi silný. Na diagramu, který je uveden v přednášce o vitální síle, je tato vitalita znázorněna střední výsečí, v poli, které znamená vitální sílu. Silně vitální člověk má tuto výseč širokou, a tedy stupeň jeho vitální síly je větší. To ale neznamená, že má schopnost tuto svoji vitální sílu předávat a tak léčebně pomáhat nemocným.

Každý tvor, ať už živočich nebo rostlina, má svoji kvótu životní síly (bioenergie). Člověk je toho času nejvyspělejším a nejsložitějším živočichem mezi všemi. Tak, jak se postupem vývoje jeho vnitřní bytost zdokonalila, selektivně uspořádala, a jak se vyšlechtila jeho mentální (jinak řečeno psychická nebo duchovní) složka až na lidský stupeň, tak se souběžně vytříbila i jeho hmota (tělo ve svém tvaru a funkci) i jeho vitální (silová) složka.

Jak již bylo řečeno, vitální síla člověka může být silnější nebo slabší, více nebo méně kvalitní, více‑‑méně hmotnější nebo duchovnější, více‑‑méně ve svém složení rovnovážná nebo chaotická. Pestrost je veliká a vitální stav každého člověka je velmi individuální. Ale vždy se jedná o určitou, vždy trochu kolísající, ale v základě poměrně stálou kvótu vitální síly, která dotváří celkový habitus určitého člověka. Je určena pro jeho vlastní život. Její stálé a nepřetržité vyzařování do okolí, které se poslední dobou už i měří a fotografuje, je pouze jejím částečným projevem, jakousi ozvěnou obou dalších lidských složek.

Její napětí v těle je možno zesílit vědomým příjmem z kosmu nebo z okolní přírody. Klasickým příkladem jsou některé jógické cviky. Kvalita a spektrální položení (podle daného diagramu) se řídí u léčitelů dosaženou kvalitou a stupněm vývoje té určité bytosti.

Cvičení na posílení své vitální síly je možno se naučit. K tomu jsou používány různé cviky, například některé prvky indické jógy, ale i jiné, pramenící z jiných kultur. Adept, který se takové cviky učí, musí vědět, že takto posiluje svůj vlastní tělesný silový systém, a že může přijmout jen tolik, na kolik stačí. Obrazně řečeno, je nádobou o určitém obsahu, a může doplnit jen tolik síly, kolik se do ní vejde. Převzatá síla doplňuje jeho vlastní vitální kvótu, a nesmí být vědomě a dobrovolně předávána dále, jiným lidem, jako to je u magnetizérů, léčitelů nebo některých obřadníků.

Někteří lidé dovedou individuálně rychle nabírat více nebo méně celkovou kosmickou nebo přírodní sílu a za nějakým určitým účelem ji ihned vydat nebo někomu předat. To byli a jsou v různých duchovních kultech tak zvaní „obřadníci“.

Jimi předávaná síla nejde z jejich vlastního fondu. Jejich vlastní síla se zde uplatní pouze při aktivitě předávání, tak jako při jejich jiných aktivních životních úkonech. Pasivně ladí převzatou a předávanou sílu dle svého charakteru a složení, čili tvoří nebo jsou jakýmsi energetickým filtrem, a aktivně se pak podílí spolu s psychickou a vlastní vitální složkou na jejím přenosu.

Je to pouze jednorázové nabrání kosmické nebo přírodní síly a její okamžité jednorázové předání. Je to asi tak, jako kdybychom nabrali z moře do sklenice vodu a ihned ji na někoho vylili. Sklenice mohou být různé, a podle obsahu nabereme a vylijeme vody tolik, jak velkou nádobu máme. Právě tak i obřadník může nabrat jenom tolik síly, na kolik stačí. Jinak řečeno: Každý člověk je (obrazně) jinak rozměrnou nádobou (fyzikální rozměr nerozhoduje), a jak velkou nádobou je, tolik může nabrat. Tento myšlený rozměr se řídí jeho vyspělostí a dokonalostí.

Předat může jenom tolik, kolik nabral, ale k aktivnímu předání spotřebuje mimo tu nabranou sílu ještě část ze své vlastní vitální kvóty, takže po dobrovolném předání je více-méně oslaben a cítí se unaven. Proto nemůže aktivní obřad žehnání nebo jiného předání opakovat libovolně často.

Také kvalita předávané síly není totožná s kvalitou přijaté (nabrané) síly, protože přechází přes obřadníka, a jak již bylo řečeno, je zabarvena jeho kvalitou, která se řídí jeho vlastnostmi, návyky, názory, životním postojem a jeho vývojovým stupněm.

Proto jsou obřadníci různí, a různá je i síla jimi zprostředkovaná.

Jiné je to u magnetizérů a léčitelů, kteří předávají vitální sílu nemocným za účelem léčení.

Léčitelská schopnost magnetizérů a léčitelů je v tom, že takto nadaným jedincem prochází nepřetržitý proud kosmické všeobecné energie, který se v těle léčitele mění na organickou vitální sílu, a který v případě léčebného zásahu je uváděn do chodu chtěním léčitele. U dokonalých a vyspělých léčitelů je malá část léčebné síly vyzařována do okolí stále, bez vědomého chtění léčitele. Protože vychází pasivně, bez léčitelova chtění, není léčitel tím oslabován ze své vlastní tělesné kvóty.

Léčitel má tedy mimo svůj vlastní tělesný silový stav ještě vedlejší proud, který jím při léčení prochází, zabarvuje se léčitelovou kvalitou a vědomím léčitele může být více‑‑méně regulován. U vyspělých a dokonalých léčitelů je pak ještě více‑‑méně formován dle choroby, na kterou má být působeno. To vše je proud léčitelské schopnosti.

Mimo něho používá léčitel svoji vlastní silovou kvótu vitální síly, tedy napětí svého tělesného silového systému (TSS).

Léčitelem vydaná energie z tohoto zdroje se uplatňuje při samotném aktu vydávání, a jenom částečně může doplnit léčebný proud. To jenom tehdy, kdy léčitel při nutném velkém výdeji dobrovolně a vědomě se vypne k velkému výkonu. Jinak se z jeho vlastní tělesné kvóty odčerpává síla pouze na aktivitu výkonu.

Proto při pasivním, i když samozřejmě vědomém zásahu, který je vlastní magnetizérům, není léčící unaven, a nebo alespoň ne příliš. Zato při praxi léčitelů, zvláště když musí být vystupňována aktivita na řízení a formování síly, jsou léčitelé někdy velmi vyčerpáváni ze svých vlastních tělesných sil.

Aktivní léčitel nemůže léčit přes vyčerpání své tělesné silové kvóty. Po určitém počtu nemocných (tento počet je individuální, podle závažnosti případů) musí odpočívat. Někdy krátce, jindy déle, dle velikosti a počtu zásahů, které nemocným poskytl. Jinak by se snížilo jeho vlastní energetické napětí, byl by oslaben nebo vyveden z vitální rovnováhy jeho vegetativní nervový systém a následky by nebyly dobré. Byl by to například sklon k angině pectoris, k infarktu myokardu, byl by oslaben imunitní systém, mohla by nastat dysfunkce žláz s vnitřní sekrecí a podobně.

Při chronickém oslabování byl by například disponován k revmatickým chorobám, k rakovině, zkrátka k nemocem, které vznikají na podkladě poruchy v tělesném silovém systému (TSS).

Větší kvantum (napětí) vitální síly určitého člověka nedělá z něho ještě magnetizéra nebo léčitele.

I když například při měření vitální síly (které dnes již v různých formách a v různé užitečnosti existuje) je naměřen vyšší stupeň, neznamená to, že takový člověk může svoji sílu předávat jako léčitel.

Jak bylo řečeno, může svůj vitální stav poměrně zesílit každý člověk určitými cviky. Kdyby se potom domníval, že může léčit, škodil by sám sobě. Předával by totiž z vlastní tělesné kvóty. Nějaký čas by vyčerpávání kompenzoval cviky, ale jeho vitální základ by byl chronicky oslabován a jednou by povolil. Pak by pomalu, mnohdy skrytě a záludně nastupovala choroba na podkladě TSS.

Jinak je tomu u léčitelů. Magnetizér i léčitel musí mít větší kapacitu vitální síly, než jaká je u ostatních lidí.

Uvedu příklad:

Jednou se naskytla možnost měřit vitální kapacitu různých lidí zvláštní metodou, při které je použita ocelová spirála. Toto měření velmi dobře ovládal jeden člověk, touto schopností zvláště nadaný. Je to schopnost, která se řadí do kategorie tak zvaných proutkařů nebo pendlařů.

Ten, který měřil, držel ocelovou spirálu, asi 70 cm dlouhou, na obou koncích. Přiblížením rukou k sobě vytvořil tvar omegy. Oblouk spirály visel volně dolů. Při přiblížení se ke zkoumané osobě se začal oblouk otáčet. Podle počtu otáček byl stanoven stupeň vitální kvóty zkoumaného.

Pokud byli měřeni běžní lidé, byl naměřen stupeň 1 až 2. Praxí prověření magnetizéři měli alespoň 2,5 až 4. Počáteční léčitelka, která po několik let pouze magnetovala, a pak byla školena léčitelem, měla již naměřen stupeň 5. Velmi dobrý léčitel z ciziny, ve své vlasti dobře známý, uznávaný a velmi nemocnými vyhledávaný, měl naměřen stupeň 6. Nejvyšší stupeň u léčitele byl tehdy naměřen u jedné osoby stupněm 8.

Lidé, kteří neměli léčebnou schopnost, ale cvičením posilovali svoji vitalitu, byli měřeni od stupně 2,5 do 4, a v jednom případě, kdy měřená osoba dlouhá léta cvičila a držela celibát, byl naměřen stupeň 5. Samozřejmě, že ani tato osoba se k léčitelství nehodila, protože neměla léčitelskou schopnost. Její zvýšená vitální kapacita byla vázána na nepřetržité cvičení, stálé doplňování a měla smysl pouze pro její vlastní zdravotní stav a pro uchování tělesné svěžesti do vyššího věku.

Tímto, i jakýmkoliv jiným způsobem měření, které dnešní věda má k dispozici, se zjistí pouze stupeň kvantity vitální síly člověka, ale ne její kvalita, na které u léčitele záleží nejvíce.

Ten, u koho je objevena léčitelská schopnost, začíná zpravidla jako magnetizér. Má‑‑li pak dobrého učitele, přechází pomalu na léčitele. Učením zvyšuje silovou kvantitu, zlepšuje kvalitu, usiluje o spektrální rovnováhy síly (viz diagram) a učí se formovat silový proud dle potřeby. K tomu ještě musí do určité míry získávat poznatky z oboru anatomie, fyziologie a patologie a dále některé specielní léčitelské poznatky, které nejsou vždy totožné s lékařskou vědou.

Bylo řečeno, že u léčitele záleží nejvíce na kvalitě jeho síly, dokonce více nežli na kvantitě.

Řekl jsem dříve, že léčitel je jakýmsi filtrem léčebné síly. Ta přes něho přechází a je ovlivňována (zabarvována) jeho vlastní kvalitou.

Souhrnná kvalita léčitele je výsledkem stavu ve třech komponentech, ze kterých se skládá živý člověk. Je to: 1) hmota, to je stav těla léčitele, 2) psychická složka, 3) energetická složka.

Ve hmotné čili tělesné oblasti se léčitel snaží o co možno nejpřirozenější život. Například nekouří, nepije alkohol, není narkoman ani lékomanem a tak dále.

V psychické oblasti (jinak řečeno v mentální nebo též duchovní oblasti) získává ušlechtilé názory a přetváří se dle nich. Nemá zbytečných nároků a vzdaluje se svého sobectví. Peníze nebudou u něho stát na prvém místě jeho životního snažení. Nebude léčit proto, aby získával majetek, ale proto, aby pomáhal dle svých sil a možností nemocným. Rozhodně nesmí být otrokem majetku.

Promyslí a pochopí své postavení v životním dění. Tím získá správný názor na ostatní živočichy a na smysl života. Proto přestane žádat mrtvoly jiných živočichů pro své nasycení, odvrhne chyby svých dávných předků a vrátí se k potravě, na jakou je jeho tělo stavěno.

Svoji energetickou složku zkvalitní výukou u dobrého a znalého léčitele, který mu po projití filosofického základu bude dávat příslušná poučení.

Mimořádné schopnosti lidí rozděluji zhruba do dvou kategorií.

V prvé jsou schopnosti, které vyžadují co největší pasivitu. Ten, kdo je takovou schopností nadán, musí se co nejvíce uvolnit a nechat na sebe působit. Sem patří například jasnovidnost, telepatický příjem, proutkařství a pendlařství, mediumita a podobně.

Ve druhé kategorii jsou schopnosti, které naopak vyžadují aktivitu od toho, kdo s nimi pracuje. Zde se setkáváme například s psychokinezí, s telepatickými vysílači, s hypnotizéry, s magnetizéry a léčiteli a tak dále.

Tyto dvě základní kategorie jsou protichůdné. Co vyžaduje jedna, to škodí druhé. Proto například léčitel se nemůže cvičit ve schopnosti, která vyžaduje pasivitu, a například jasnovidec nemůže být dokonalým léčitelem.

Dalo by se ještě mnoho říci, ale už tak jsem rozšířil odpověď na danou otázku. Léčitelství je velkou naukou, která u léčitelsky nadaných lidí se ještě mnoho nerozvinula. Protože se jedná o síly přecházející přes člověka, je právem postavena na životní filosofii, na hlubším poznávání samotného života, jeho zákonitostí a jeho smyslu, na vývojové vyspělosti člověka, ale hlavně na vrozené schopnosti.

Léčitelům přeji dobré učitele a hlavně sjednocení výuky a zásad, které jsou mnohdy chápány neuceleně, nebo naivně a nedokonale.

Josef Zezulka

© TP