DOSLOV

Jestliže si již dokážeme mnohé uvědomit, pak poznáme, že pro nás bude smyslem života docílení rovnováhy, která je podstatnou částí, základem i cílem života i statického bytí Podstaty. Všimněme si, že cesta všeho, tedy i člověka vždy, ať už jakoukoliv formou, k této rovnováze směřovala. Směřovaly k ní všechny základní, to je postupem doby nezkreslené filosoficko‑‑náboženské nauky. Všichni velcí, kteří znali pravdu, žádali vždy a svým způsobem po člověku, aby se měnil k lepšímu, protože se odklonil k zápornému pólu a jedině takovou změnou se mohl dostat opět do rovnovážného stavu. Toto pravidlo platí, platilo a vždy bude platit na duchovních cestách.

Když jsem začal mluvit k hledajícím, vždy jsem se snažil nejprve vysvětlit genetický postup z Podstaty dělením ke všemu, co jest v Tvůrčím díle. Poznání zákonitostí stálo vždy na prvním místě. Vždy bylo dáváno jako základ doplňování a vyrovnávání jakéhokoliv pólu vždy a všude. Uvědomme si, že z rovnováhy vše vzešlo, a máme‑‑li se vrátit, musí být naše „Jsem“ jako duchovní (psychický – mentální) útvar opět v rovnováze. Nejprve dejme do rovnováhy své „věřím a vím“ a pod tímto vlivem pak vše ostatní.

Toto jsou slova člověka, jehož schopnost pochopení musí být lidská. Na víc, než lidské pochopení nikdy žádný zrozenec nestačil. I když ten, kdo ví a zná, má možnost maximálního a nezkresleného poznání, je toto poznání poměrné, byť i velké. A toto, co je Vám předloženo, jsou pouze slova člověka, který si je vědom své maličkosti. Tak je berte.

Vše je poměrné. A tak poměrné je i poznání smyslu života. Každý jsme v jiném bodě na vývojové cestě. Každý pochopíme tak, na kolik stačíme. Dnes snad méně, příště více, a až budeme v příštích životech bytostí vývojově vyšší než lidskou, pak pochopíme ještě do větší hloubky.

Shrneme‑li toto vše, co bylo řečeno, můžeme to říci také tak, že smyslem života všeho, co jest, jest vlastní projev a uplatnění věčného Bytí.

© TP